6sence

   Hodně kluků má už od útlého věku představu o tom čím chtějí být. Mají takový svůj malý, mladý sen. Někteří se chtějí stát vojáky, kosmonauty, závodníky, rytíři nebo třeba popeláři. Ambice mého malého já ale mířili jinam. Chtěl jsem se stát velkým vynálezcem. Člověkem co buďto vylepšuje již zaběhlé nebo tvoří něco z ničeho. Každý den jsem přicházel za rodiči s nějakým zlepšovákem. Ať už to bylo jedno autíčko postavené ze tří jiných nebo plány na super závodní motokáru. Hodně věcí padlo během mého vynalézání.

   Jak to s dospíváním bývá hodně věcí se mění. Tužby mého mladšího já byly v útlumu. Za to jsem se našel v kreslení, psaní a motorkách. Moji adolescentní minulost tady dlouze popisovat nebudu. Věděl jsem jen to, že ve škole se dobře kreslí, sloh může být sranda a když jezdíš na motorce tak jsi pro holky frajer. Jakmile jsem nabyl trochu té mladistvé 15-leté moudrosti chtěl jsem se stát závodníkem ale podpora v tomto směru nějak nepřišla. Tak jsem se aspoň hrdě nazýval motorkářem, to mi ke štěstí vždy stačilo.

   Plynul čas, já se stal plnoletým klukem, co už mohl osedlat až 35 kw klisnu. Vybral jsem si Suzuki DR-Z 400 sm. Japonská motorka od nějakého kluka z Itálie. Když jsem ji poprvé viděl, věděl jsem, že to bude ta pravá. Celá černá, obutá v nejvyšší řadě pneumatik od pirelli a ten laďák. Podlamovali se mi z ní kolena. Nebyla sice nejmladší ale naučila mě jako žádná jiná. Dokonce jsem si sní i zazávodil. Právě u této motorky jsem zjistil, co mě dělá nejvíce šťastným. Ježdění a tvoření.

  Pak jsem se poznal s Tomášem Vrbou, velice pracovitý a šikovný kluk, radost dělat na 6sence s člověkem jako je on. Dali jsme hlavy dohromady a přišli jsme s myšlenkou co takhle postavit telemetrii na motorku po vzoru závodníků. Po řadě zdarů i nezdarů jsme měli před sebou věc, kterou jsme si nechtěli nechat jen pro sebe. Uvědomili jsem si, že když má jezdec dokonalou zpětnou vazbu a to nejen podle jeho citu ale i čísel vycházejících z  motorky, jezdí se mu lépe a zároveň je pro něj jízda bezpečnější protože je sebejistější. Později jsme začali pracovat i na SOS tlačítku, které zasahuje při nehodě a zkracuje čas příjezdu záchranky.

  Závěrem ocituji film Le Mans ’66  “Ten kdo ví, co v tomhle světě chce dělat je šťastný muž. Protože tento muž ve svém životě nikdy pracovat nebude”

  Teď vím co chci v životě dělat: jezdit, tvořit, vymýšlet, psát, kreslit… a to všechno můžu dělat pro 6sence.

*Le Mans ’66 [Ford ve Ferrari] . Režie James Mangold. USA, 2019.